GRIGORY

Silas vstane z tribuny. Těžkou rukou mě poplácá po rameni. V tom gestu je stejnou měrou soucit jako varování.

„Měli jsme dobrý časy, brácho, ale brzy to všechno skončí.“

„Na to vem jed. Postarám se o to.“ Prokřupnu si krk ze strany na stranu a nechám klouby v chladném vzduchu hlasitě lupnout.

Silas se otočí a odejde. Jeho kroky se rozléhají prázdnou arénou, až nakonec splynou s okolním huč