Nejsem si jistá, jestli se díky tomu cítím bezpečněji, nebo naopak ještě víc vyděšeně.

Policisté i ten mladík jsou do několika vteřin pryč, ale panika zůstává. Hrudník se mi stáhne, vidění se zúží na tunel a do krku se mi drápe ten starý, známý pocit bezmoci. Nesnáším to – nesnáším, že mě vlastní tělo zrazuje, a nesnáším, že mě Grisha musí znovu vidět takhle slabou.

Grisha se mě ale nesnaží naprav