Na boku mám modřinu.

Pořád se ještě tvoří, rozvíjí se jako květina, která si není úplně jistá, jestli už přišlo jaro. Chápu ji – ani mně to všechno zatím nepřipadá docela skutečné.

Před necelými čtyřiadvaceti hodinami jsem si byla jistá, že je zima. Byla chladná, drsná a neúprosná. Grishovy oči připomínaly arktický led, když se mi ušklíbl do obličeje a nazval mě nenapravitelnou lhářkou.

A teď mám