GRIGORY

Už dva dny sleduju, jak Jade předstírá, že se mě nebojí. Bylo by to snazší, kdyby se bála – strach je něco, čemu rozumím.

Z té důvěry, kterou mi neustále projevuje, už kurevsky šílím.

A z toho vzteku taky. Nevyprchal z mé krve od chvíle, kdy jsem ji našel v té rokli, zlomenou a vyděšenou. Pokaždé, když zavřu oči, vidím ji tam – špinavou od bláta a roztřesenou, se zraněními, která jí hyzdí