V krku se jí zadrhne zvuk — není to tak docela smích, ani tak docela vzlyk. „Vybral jsi fakt slušný únikový vozidlo.“

„Pro tebe jen to nejlepší.“ Zní to hruběji, než jsem měl v úmyslu, zatížené vším, co nevyslovuju nahlas. Vším, co říct nemůžu.

Jachta se zhoupne na větší vlně a prsty Jade konečně povolí to obranné sevření, ve kterém objímala sama sebe, a místo toho se pevně zaboří do mojí košile.