Ale právě teď? Jsem úplně ztracená.

Když se naše oči konečně střetnou, intenzita jeho pohledu mě přišpendlí na místo. Jeho duhovky připomínají roztavené stříbro, horečnatě září takovým způsobem, až se mi z toho tají dech. Udělá další krok vpřed a z rtů se mu začne drát ruština, tichá a hrdelní. V tom proudu cizích slabik zachytím své jméno, ale zbytek se mi ztrácí.

Přesto nepotřebuju rozumět slovů