Štěně na mém klíně slaboučce zachrápe. Jeho sourozenci se kousek od nás svalili na jednu hromadu, naprosto vyčerpaní ze všeho toho vzrušení. Hladím ho po hebké srsti a je mi tak nějak klidněji než za celé ty dlouhé týdny.

„Děkuju vám,“ řeknu Duncanovi. „Za tohle i za…“ Neurčitě mávnu rukou a obsáhnu tím celou tuhle šarádu, ve které má naprosto zjevně prsty Grigory.

Dotkne se kšiltu čepice. „Potěše