Hospodyně mě poplácá po rameni a odšourá se pryč, přičemž za sebou beze slova zavře dveře. Griša ke mně přejde třemi dlouhými kroky, jeho ruka vklouzne pod mé vlasy a obemkne mi krk.

„Vypadáš…“ Ztěžka polkne.

„Jako bych patřila do tvého světa?“

„Jako by ti patřil.“ Palcem mi přejede po čelisti. „Což je přesně to, o čem si musíme promluvit.“

Otočím se k němu čelem. „Velký Grigory Belinsky si potřeb