Jade ke mně vzhlédne, její oči se zlatými skvrnkami jsou doširoka otevřené a tázavé. Tváře má zrudlé, pramínky tmavých vlasů jí unikají z elegantního drdolu. V lemu šatů má zachycenou slámu a na rameni šmouhu od něčeho, co tu látku pravděpodobně navždy zničí.

Nikdy nebyla krásnější.

Když ji vytáhnu na nohy, ochotně se podvolí. Její tělo se ke mně tiskne a chvěje se — chladem, nebo pohnutím, to nev