Prudce se k ní otočím a odhalím jí toho nelítostného zabijáka, kterého jsem poslední měsíce držel pod zámkem. Toho, který popravoval muže za mnohem menší prohřešky, než byla ta spoušť, kterou právě napáchali Yelena a Aleksei.

„Ne, to teda nejsme.“ Hnusí se mi zvuk vlastního hlasu. Je tak nenávistný, tak chladný, až mě z toho samotného mrazí. „Tohle je můj svět a ty se z něj musíš kurva držet dál.“