Ale jediné, co slyším, je pravidelný tlukot mého vlastního pulzu.

Vidím Gavriela stát na konci chodby. Dá mi znamení a já se k němu rychle přiblížím.

Dorazím ke dveřím koupelny právě ve chvíli, kdy Yelenin hlas uvnitř vystoupá do hysterických výšin. „Ty hloupá malá děvko! Myslíš si, že tě miluje? Myslíš, že jsi něčím výjimečná?“

Jadeina odpověď je tišší, ale pevná jako kámen. „Myslím, že jsi v mal