Pohled Romana

Linka zmlkla. Harperino ostré odmítnutí mi zvonilo v lebce a rozléhalo se tichým prostorem mé kanceláře. Mě nikdo neodmítal. Lidé žadonili o mou pozornost. Přetrhli se, aby se mi zavděčili, kroutili se pod těžkou vahou mého jména a mého majetku. A přesto byl její planoucí vzdor stejně k vzteku, jako byl opojný. Sevřel jsem sluchátko, až mi na tmavém plastu úplně zbělely klouby. Řekla