Pohled Romana

Tryskáč stoupal výš do mraků, dokud se okna nezbarvila do běla. Ale uvnitř byl vzduch mezi námi napjatý. Harper seděla prkenně, zírala do nekonečné oblohy a předstírala, že neví, že se na ni dívám.

Ani jsem se to nesnažil skrývat. Pozorně jsem ji sledoval, všímal si umíněně zaťaté čelisti, rychlého zvedání a klesání jejího hrudníku i toho, jak si její prsty neustále pohrávají s lemem