Pohled Harper

Ostré pípnutí telefonu mě vytrhlo ze spánku.

Mírně jsem se zamračila a poslepu natáhla ruku k nočnímu stolku, stále dezorientovaná. Srdce se mi na jedinou klidnou vteřinu zpomalilo, než mě okamžitě zradilo ve chvíli, kdy jsem na obrazovce uviděla zářit Romanovo jméno.

Odjíždíme za patnáct minut. Zírala jsem na zprávu naprosto nevěřícně. Oči se mi rozšířily a posadila jsem se tak rych