Pohled Romana

„Omlouvám se, Romane.“ Clařin hlas se mírně chvěl, zatímco sklopila zrak ke svým rukám. „Byl to matčin nápad. Celé roky mi plnila hlavu představami o tobě.“

Tiše jsem se na ni díval.

„A měl jsi pravdu,“ pokračovala tiše. „Už dřív jsi mi řekl všechno. Řekl jsi mi, jak moc mou sestru miluješ. V tom jsi mi nikdy nelhal.“

Její rty se zachvěly do smutného úsměvu.

„Ale myslím, že už tehdy