Roman's POV

Zůstal jsem stát na parkovišti ještě dlouho poté, co Harperino auto zmizelo ve tmě. Studený noční vzduch mi ovíval tvář, ale sotva jsem ho vnímal. Má mysl byla příliš zaměstnaná jí. Tím hněvem v jejích očích. Tím, jak se na mě dívala, jako bych byl někdo, komu nedokáže nikdy odpustit.

A upřímně, možná jsem si to zasloužil. Přejel jsem si rukou po tváři a zhluboka si povzdechl. Už jsem