Pohled Romana

„Co teď, advokátko Sinclairová?“ zeptal jsem se s úšklebkem. „Pořád si myslíš, že dokážeš fungovat?“

Harper okamžitě zrudla ve tváři. A bůh mi pomáhej, vypadala nádherně.

Tváře měla zrůžovělé od alkoholu. Vlasy lehce rozcuchané. Oči jí jiskřily sebevědomím, které by za střízliva rozhodně neměla.

Nemohl jsem z ní spustit oči. Ne proto, že by byla opilá. Ale proto, že to byla moje Harp