Pohled Harper

„Můžete odejít, pane Kinsley,“ řekla jsem pevně, když dál postával v mé kanceláři, jako by měl veškeré právo tu zůstat.

Místo aby odešel, zůstal Roman stát na místě.

„Harper, prosím. Snažím se, jak jen to jde,“ řekl hlasem, v němž zaznívala frustrace a něco nebezpečně blízkého prosbě.

Založila jsem si ruce na prsou a zvedla obočí.

„Myslela jsem, že jste říkal, že jste ochotný být trp