Pohled Romana

Ve chvíli, kdy moje matka a Daphne vyšly z mé kanceláře, jsem konečně vydechl. Celou tu dobu jsem totiž zadržoval dech.

Úleva mě zaplavila tak náhle, až se mi z toho téměř zatočila hlava.

Počkal jsem jen tak dlouho, abych se ujistil, že zmizely v chodbě, a pak jsem odsunul židli a zamířil ke dveřím.

Vteřinu poté, co jsem vyšel ven, jsem měl v hlavě jedinou osobu.

Harper.

Okamžitě jse