Pohled Harper

Ollie si překřížil paže na hrudi a zíral na nás s trpělivostí někoho, kdo se velmi usilovně snaží nepřijít o rozum. Roman ani já jsme neřekli jediné slovo.

Ticho se vleklo, dokud Ollie nakonec nerozhodil rukama.

„Co se stalo?“ zanaříkal. „Ztratili jste oba najednou schopnost mluvit? Nebo tu plánujete stát a zírat na sebe až do důchodu?“

Otevřela jsem ústa, ale nevyšlo ze mě jediné in