„Ještě jsem se nesprchovala,“ postěžovala jsem si tiše a doufala, že mi konečně dá šanci popadnout dech.

Místo toho se Roman jen usmál, než se znovu zmocnil mých rtů, jako by se mě nemohl nabažit.

„Nemusíš se sprchovat,“ zašeptal, když se neochotně odtáhl. „Pro mě voníš vždycky nádherně.“

Po jeho slovech mi tvář zahořela ještě víc.

Díval se na mě tím samým intenzivním pohledem, kterým si mě měřil