DARE.

Vesper byla pryč.

Stál jsem upjatě vedle táty ve velkém sále sídla smečky a choval se jako jeho poslušný dědic. On stál u těžkého dubového řečnického pultu a formálně promlouval k jejím zdrceným rodičům a k zasmušilé shromážděné smečce. Já nebyl nic víc než dutá, prázdná schránka. Hutný vzduch v obrovské místnosti těžce visel a působil dusivou vážností. Byl to hmatatelný tlak, který mi doléh