Hluk v mé lebce působil jako fyzická zátěž, neúprosně mi tlačil na zadní stranu očí. Seděl jsem strnule na židli uprostřed třídy a nepřítomně zíral na bílou tabuli, jako by fixy skrývaly tajemství vesmíru. Neskrývaly. Nic teď nedávalo smysl. Škrábání tužek, těžké oddechování kluka sedícího vedle mě, monotónní hlas učitele – to všechno splývalo v ohlušující řev. Přitom mi svět kolem připadal znervó