VESPER.

Sedět v bufetu a zaměstnávat pusu sendvičem bylo vyčerpávající. Nemělo by to tak být, ale kvůli těm drbům, co se o mně šířily, byla každá další hodina nekonečně pomalá a bolestivá. Jako by mi někdo tahal moje imaginární koule přes ostrou čepel.

Kdyby tu byla Sylvie, uvolnila by to napětí, které tu viselo ve vzduchu, ale ona si šla zařídit nějaký projekt s učitelem přírodopisu. Šla bych s n