VESPER.

Chodidla mi dopadala na chladnou lesní půdu. Běžela jsem mezi stromy a na hrudi mě pálilo. Dech ze mě unikal v krátkých, zoufalých vzdeších, ale nezastavila jsem se.

Netušila jsem, co mě to pronásleduje. Nedostala jsem šanci se podívat, ale věděla jsem jedno – mám dvě možnosti: Podívat se a zemřít, nebo běžet dál.

Nebyla jsem tak hloupá, abych si vybrala tu první. Nohy hrozily, že vypoví s