RONAN.

„Není mi moc dobře,“ řekla a pomalu si dlaní masírovala spánky.

Právě vyprázdnila sklenici a poprosila o další pití. Očima jsem přelétl po restauraci a mírně povytáhl obočí.

„Copak se děje, Vesper?“ zeptal jsem se a předstíral starost, kterou bych si přál cítit doopravdy.

Zavřela oči, sykla bolestí a já se cítil jako naprostý odpad. Při každé misi jsem zradil spoustu lidí a necítil ani názn