VESPER.

Stála jsem tam v tichosti, nejistá, co dělat nebo co říct. Nedokázala jsem pojmenovat emoci, která mě zavalila. Myšlenky se mi splašily, nohy stále přirostlé k podlaze.

Slova, která pronesl, mi v uších pořád zněla cize. Odrážela se mi v hlavě.

„Omlouvám se.“ Způsob, jakým se na mě ani nepodíval dostatečně dlouho, aby to vysvětlil.

Za co se omlouvá? Za to, že mě zdrogoval? Za to, že mě tu n