THERON.

Večeře skončila v tichosti, znělo jen škrábání lžic a slabé cinkání skleniček. Odsunul jsem židli, připravený odtáhnout se do svého pokoje a zapomenout, že tenhle den vůbec existoval.

Když jsem vstával, prořízl vzduch otcův hlas, hladký, ale s ostrým podtónem.

„Až se osprchuješ, přijď za mnou do pracovny.“

Ztuhl jsem. Ramena mi klesla. „Jsem vyčerpaný.“

Zvedl obočí a v ruce se mu líně houp