VESPER.

Všechny oči se upíraly na mě.

Ve vteřině, kdy jsem prošla dveřmi, se hluk utlumil, jako by někdo všem poručil, aby byli zticha. Stovka pohledů mě přikovala na místo, tlačila na mou kůži, dokud jsem se nechtěla scvrknout, zmizet, nebo možná utéct. Hrdlo se mi stáhlo. Co tu sakra dělám?

Měla jsem být doma, zavrtaná v poznámkách, připravovat se na soutěž. To bylo bezpečné, předvídatelné. Ne t