RONAN.

Neměl jsem poslouchat.

Ale když jsem uslyšel Theronův hlas, hluboký a drsný, se vší tou ostrou sebedůvěrou, která z něj vždycky čišela – zvědavost mě přemohla. Schoval jsem se za otevřené dveře prázdné laboratoře, napůl ukrytý za skříňkami, a říkal si, že tam zůstanu jen vteřinu.

Jejich hlasy se nesly zrovna natolik, abych pochytil útržky.

„...Přiznala ses,“ říkal právě Theron. „Řeklas, že