KORBIN.

Ta hudba vlastně ani nebyla hudba. Znělo to spíš jako temné hučení rozléhající se mým pokojem, ten typ zvuku, co se vám usadí až v kostech. Seděl jsem uprostřed něj a nechal to hluboké dunění, aby mě celého pohltilo. Noha mi podupávala o podlahu, ne podle žádného rytmu, jen vlivem ostrého vzrušení, co mi pulzovalo v hrudi.

Smečka se rozpadala.

Konečně.

Opřel jsem se do židle a na vteřinu z