VESPER.

Probudila jsem se s tichým zaskučením a přetočila se na břicho, zatímco protestoval snad každý sval v mém těle. Prostěradlo se mi lepilo na kůži a jen pouhé zvednutí ruky připomínalo tahání kamene blátem. Oči se mi napůl otevřely a pak zase napůl zavřely. Chtěla jsem jen pět minut navíc. Možná deset. Možná celý den.

Dveře se rozletěly.

Trhla jsem sebou tak prudce, až mi loket sjel z polštá