VESPER.

Zhluboka jsem se nadechla a nechala chladný noční vzduch naplnit mé plíce.

Když jsem ho pozorovala, na rty se mi vloudil úsměv. Ronan. Můj Ronan. Byl konečně… šťastný. Opravdu šťastný. Ne ta ostražitá, sarkastická, zraněná skořápka, na kterou jsem si zvykla.

Tohle bylo něco jiného. Něco, za co jsem se tiše modlila každou noc a prosila Měsíční bohyni, aby mu dopřála okamžik – ne, celý život