VESPER.

Pondělí přišlo až příliš rychle.

To se stávalo vždycky, když na druhé straně spánku čekalo něco důležitého.

Stála jsem před zrcadlem, pečlivě si malovala linky, v místnosti vládlo ticho, jen zvenčí doléhal tlumený šum města. Mé pohyby byly pomalé, jako bych se snažila uklidnit prostřednictvím rutiny. Tehdy jsem si toho všimla.

Theron neřekl ani slovo.

Seděl na okraji postele, lokty opřené