POV: Delaney.

Skláním se nad obrovskou hotelovou postelí a pozorně sleduji svého syna. Torian už dobrou hodinu kňourá, tře si tvářičku těmi svými drobnými pěstičkami a kope pod tlustou peřinou nožičkama. Dvacet minut jsem chodila v kruzích po vybledlém květinovém koberci, natřásala ho na rameni a broukala mu tichou ukolébavku, než jeho těžká víčka konečně klesla. Jemně ho položím přesně doprostřed