Delaney

Když od něj prudce odcházím, po tvářích mi stékají slzy frustrace. Piper a Harper tam čekají, ale jsem příliš naštvaná na to, abych s kýmkoliv mluvila; chci jen zaběhnout do své kanceláře a zabouchnout za sebou dveře. Obě mě následují dovnitř. Harper žmoulá v ruce papír.

„Jsi v pohodě?“ zeptá se Harper a já přikývnu. Cítím se ale jakkoliv, jen ne v pohodě. Tohle bylo Corinnino auto. Vím, ž