„Vypadáš ustaraně,“ podotkne Gideon. Nakloní se dopředu, postaví se a pokyne k mé židli. Dojdu k ní a posadím se. Gideon obsadí židli na druhé straně mého stolu.

„Ne. Vlastně jsem to tak trochu čekala. Jste tu, abyste co? Vyhrožoval mi, abych Torinovi o Corinne nic neříkala?“ zeptám se, vytáhnu telefon z kapsy a položím ho na stůl.

„Takhle nízko si mě ceníš?“

„No, nechal jste zemřít vlastní družku