Delaney

Zvednu na něj obočí. Usměje se, aniž by odpověděl, přesune se mezi mé nohy a opře si ruce o můj polštář.

„Torine!“ zavrčím, odvrátím zrak, ale zároveň ho nechci odstrčit, protože to mravenčení mi v podbřišku rozlévá příjemné teplo. Zasměje se, ale protože ho neodeženu, přenese na mě svou váhu.

„Tak pro ně zruším své hranice,“ řekne Torin a já po něm střelím pohledem.

„To bys vážně udělal?“