Delaney

O dva týdny později

„Delaney, vstávej. Zase jdeš pozdě,“ budí mě Torin a třese mnou z hlubokého spánku. Unikne mi zavrčení a přetáhnu si polštář přes hlavu. Zavrčí nazpátek a prudce roztáhne těžké závěsy, čímž zaplaví pokoj světlem, které mi úplně vypálí oči z důlků, a pak ze mě strhne deku. „Delaney, vstávej!“

Oči mám jak smirkový papír a jsem tak zatraceně unavená. Ať jdu spát jakkoli br