„Omlouvám se,“ vysoukám ze sebe, i když mi ta slova chutnají na jazyku jako jed. Ušklíbne se a vrátí se k přehrabování v batohu. Vytáhne z něj hedvábné, volné šaty a hodí mi je; dopadnou přesně na postel. Vezmu je do ruky. Sice nejsou moc praktické, ale pořád lepší než být jen v podprsence a kalhotkách.

„Předpokládám, že spodní prádlo jsi nekoupil?“ ptám se ho.

„Nepotřebuješ ho,“ opáčí a já si sko