Zírám na Trentovo tělo bohyně ví jak dlouho, než se trochu proberu. Rozhlédnu se po pokoji a najednou vypadá úplně jinak. Předtím to tu bylo depresivní, ale teď je tu stejně chladno a mrtvo, jako se cítím já uvnitř.

Z nosu mi pořád nepřestalo téct, a když se postavím, zaleje mě závrať. Zavrávorám a pohnu se k tašce, kterou Trent přinesl. Rozepnu zip a začnu se v ní přehrabovat, hledám klíč od visa