POV: Declan.

Proplétám se přeplněným parketem a přitáhnu si Sylvie těsně k hrudi. Svou mohutnou paží ji pevně obejmu kolem drobného pasu a držím ji u sebe v tom chaotickém sále. V tlumeném světle ke mně vzhlíží a usmívá se. Z její tváře sálá čisté, oslepující světlo, které mě okamžitě strhává zpátky do našeho dětství. Ten její rozzářený pohled mě vrací do dob, kdy na mě zírala jako na svého hrdinu