Ta energie pod mýma nohama je úplně hmatatelná, beton doslova vibruje. Se Stellou sedíme přímo za týmem, lístky máme zase díky ní. Stadion je obrovský a já mám pocit, že se snad rozbrečím, když si uvědomím, že Declan bude přímo uprostřed toho všeho.

Dav sborově zahučí *buuuuuuuuu*, když na hřiště vyběhne hostující tým, a když z tunelu konečně nastupují naši, řev je naprosto ohlušující.

„Panebože!“