Následující týden se ponořím do učení ještě víc než kdy jindy. Stella se na mě pořád dívá jako na blázna, protože už se s ní ani tolik nebavím, a když zrovna nemáme přednášky, pořád jen říkám, že se učím a zůstávám na koleji.

Ve středu mě popadne za ruku, když jí znovu oznámím, že se musím vrátit na kolej učit.

„Co se to s tebou děje?“ Zamračí se na mě. „Od neděle se chováš fakt divně. Je to kvůli