Moje závislost se zhoršuje. Těch pár letmých pohledů a doteků mi už nestačí.

Po zápase jsem měl možnost Sylvii obejmout jen v rychlosti, než jsem musel na tiskovku. Pak jsme si dali sprchu, sbalili se a nastoupili rovnou do autobusu směr letiště. Vím, že ony letí zpátky zítra brzy ráno, takže jí volám z autobusu.

„Jsi v pořádku?“ Zní v pozadí pořád hrozně nadšeně. „Stella a já zrovna míříme zpátky