Po zádech mi prší jemné polibky a postupně se snášejí až k zadku. Zasténám, zlehka se pohnu a okamžitě toho lituju.

Doslova si připadám, jako by mě přejel náklaďák a projel skrz naskrz. Možná takhle se cítí fotbalisti, když je na hřišti složí k zemi.

„Vstávej, zlato,“ zašeptá mi Declan do ucha. „Už je skoro čas na východ slunce.“

Východ slunce. Bože, jako děti jsme se kradli z domu, abychom se na