Zastavím Declana, když popadne klíčky od svýho auta, aby vyrazil ze dveří, a on mě propíchne pohledem divokých modrých očí.

„Nemůžeš řídit, kámo, to ti nedovolím.“ Snažím se, aby můj hlas zněl klidně, a vymaním mu klíčky ze sevření. „Vím, že se o ni teď bojíš, ale musíš se pokusit zachovat chladnou hlavu, ty jsi teď pán domu.“

To jsou přesně ta slova, která mi řekl táta předtím, než šel na operaci