Ruce mám zapletené do Declanovy mikiny a hlavu opřenou o jeho hruď. Srdce mi doslova těžkne a já nevím, proč je tohle loučení tak těžké.

Gavin mě z boku políbí na spánek. „Pojedu opatrně, Šmouho, slibuju.“

Nejde o to, že bych nevěřila Gavinovu řízení, jezdím s ním už od jeho šestnácti. Jde o to, že nevěřím ostatním řidičům na silnicích nebo těm zasraným kamionům. Stát se může cokoli, třeba můžou k