„Je v šoku.“

Jsou kolem mě lidé. Někdo mě chytil za paži a odvedl mě do mámina nemocničního pokoje, kde je těch pár věcí, které jsem jí koupila. Jenže ten pokoj působí prázdně, když v něm není ta postel.

Když tam není máma.

„Její bratr sem právě letí.“

„Není to můj bratr,“ přistihnu se, jak říkám dutým hlasem. „Býval to můj bratr, ale teď je to můj přítel.“

Zní to absurdně, když to takhle řeknu, a