Zastavuji před domem svého dětství, domem, který mi od chvíle, kdy jsem sem přišel, nedal nic než lásku a přijetí. Vzpomínám si, že to byla jediná věc, kterou Valerie chtěla, když se rozváděla se Sylviiným otcem. Pamatuji si, jak někomu říkala, že nechce Sylviin život převrátit naruby víc, než už byl. Taky si vzpomínám na ten pocit, že za to všechno můžu já. Že já jsem ten důvod, proč už je Sylvii